
Společná hra začíná smysly
Stejně jako pro ostatní děti, je i pro děti s autismem hra zásadní pro jejich celkový rozvoj. Hra není jen způsobem, jak trávit volný čas – je to cesta, jak dítě poznává svět, učí se novým dovednostem a navazuje vztahy. Pojďme si ukázat jak na to přes senzorické aktivity.
Hra přirozeně podporuje rozvoj jemné i hrubé motoriky, hmatového vnímání, koordinace oka a ruky, zlepšuje schopnost řešit problémy, buduje sebevědomí, učí vytrvalosti i zvládání emocí. Zároveň je prostředím pro sociální interakci a rozvoj komunikace – ať už verbální, nebo neverbální. Pomáhá také rozvíjet fantazii, flexibilitu myšlení a schopnost reagovat na druhé.
Právě oblast hry je ale jednou z těch, které bývají u dětí s autismem výrazně oslabené. Dítě může postrádat potřebné dovednosti k funkční manipulaci s hračkami, upřednostňuje opakující se či stereotypní činnosti, nebo ho nenapadne zapojit do hry druhého člověka. Mnohdy si vystačí samo a nevypadá, že by potřebovalo někoho dalšího – což ale neznamená, že nemá o kontakt zájem, jen k němu vede jiná cesta.
Jednou z možností, jak dítě na tuto cestu pozvat, jsou senzorické aktivity. Děti je často vyhledávají samy od sebe, protože jsou jim příjemné a přirozené. Nevyžadují složité dovednosti, a přesto mohou být vstupní branou ke sdílenému zážitku i ke společné hře.
Proč právě senzorické aktivity?
Každé dítě má jiné preference – některé milují vodu, jiné písek, další se nechtějí některých materiálů ani dotknout. Tomu je potřeba se přizpůsobit, a o dětech, které senzorickým podnětům spíše unikají, si povíme později.
Obecně ale platí, že mnoho dětí s autismem senzorické materiály vyhledává. Vnímáme, že v nich vyvolávají příjemné pocity, pomáhají snižovat napětí, zvyšují pozornost vůči okolí a usnadňují navazování kontaktu. V přirozeném, hravém a bezpečném prostředí se pak často objevují první krůčky ke společné aktivitě.
Jak začít?
Prvním krokem je zjistit, co má právě vaše dítě rádo. Připravte si několik různorodých materiálů do plastových boxů (např. z IKEA nebo hobby marketu) a postupně je dítěti nabízejte. Sledujte jeho reakce, bez hodnocení, bez očekávání.
Nebojte se být kreativní – i obyčejná spíž nebo kuchyňská zásuvka se může stát pokladem. Nasypte rýži, vytáhněte naběračky, trychtýře, sítka, přidejte oblíbené figurky či zvířátka. Voda může téct po kuchyňském prkýnku jako po skluzavce pro zvířátka. Brčkem foukaná jarová voda s potravinářským barvivem a třpytkami vytvoří „lázeň pro jednorožce“. Fantazii se meze nekladou.
Dítěti materiál představte bez požadavků – ukažte, co s ním lze dělat, doprovázejte to nadšením, zvuky („jéé“, „wow“, „pššš“). Nečekejte aktivní zapojení. Jen pozorujte, co dítě zaujme – a to si zapisujte: co mělo největší úspěch, co spíše menší. K nabídce se vracejte opakovaně, ideálně každý den. Preference se mohou měnit.
Pokud se dítě zpočátku nezapojuje, hrajte si vy – a nechte ho, ať vás sleduje. Některé děti potřebují čas, aby si na nové podněty zvykly. Není třeba je přemlouvat – stačí být nablízku a trpělivě čekat. Pokud se zapojí, následujte je. Děti často ve spontánní hře ukazují, co jim dělá dobře – a právě tam může začít společná cesta.
Tipy na konkrétní aktivity s vodou: Když smyslová hra baví
Mnoho dětí miluje hrátky s obyčejnou vodou. Nabízí se tolik možností – od večerní koupele až po letní hraní na balkoně nebo zahradě. Stačí škopek, lavór nebo větší plastová krabice, a zábava může začít.
Co můžete dítěti nabídnout?
-
plastové kelímky a misky,
-
mlýnek na vodu,
-
stříkací zvířátka,
-
plastová autíčka a zvířátka,
-
věci z kuchyně – trychtýře, naběračky, sítka, prkýnko (skluzavka), čisté houbičky.
Skvělé je mít některé předměty dvakrát – dítě vás tak může snadno napodobovat. V IKEA najdete celé plastové sady kuchyňského náčiní, které krásně padnou do dětské ručky.
Jak se ze senzorické aktivity stane společná hra?
Cesta vede přes sdílenou radost a společné zážitky. V průběhu hry s dítětem se snažte být uvolnění, hraví, používejte zvukomalebná slova (jéé, šplouch, hop, bum!) a ukazujte, co všechno se dá s předměty dělat – jinými slovy modelujte hru.
Pečlivě sledujte, co dítě zaujme. Pokud ho zaujme konkrétní prvek – třeba nalévání vody do mlýnku – rozvíjejte právě tuto aktivitu. Pokud se dítě jakkoliv zapojí, ať už pohledem, pohybem ruky nebo napodobením, okamžitě ho podpořte. Klidně ho napodobte – děti totiž často milují, když dospělý opakuje jejich činnost. A pokud zažijí, že někdo napodobuje je, snáze se později naučí opakovat i ony – a to i děti, které jinak na výzvy nereagují. Párování je klíčem k jejich srdci.
Všímejte si jemných náznaků zájmu – že se dítě podívá, co děláte, natáhne ruku nebo se pokusí něco zopakovat. Každý krůček oslavte společně!
Co když se dítě nechce zapojit?
🔸 Děti, které se nechtějí dotýkat materiálů:

Některé děti se určitých materiálů nerady dotýkají – to je v pořádku. Umožněte jim pouze sledovat vás a dejte jim možnost zapojit se bez fyzického kontaktu. Zkuste:
-
barevné lávové lampy,
-
zvukové pexeso (lahvičky s různými náplněmi),
-
rozprašovače na vodu,
-
lopatky a lžíce,
-
lisy na modelínu nebo bezpečné nožíky.
🔸 Děti, které nejeví zájem:

Některé děti potřebují hodně času, než o novou aktivitu projeví zájem. Nezoufejte – nabízíte jim něco nového a důvěra se buduje postupně. Pokračujte v nabízení každý den, alespoň po dobu jednoho měsíce. Zaznamenávejte si každý, i malý pokrok – počítá se každý pohled, dotek, zvuk.
Co dál? Jak postupně stavět na zájmu o senzorické aktivity
Jakmile se vám podaří probudit zájem o senzorické hry, můžete začít zapojovat více herních prvků:
-
v písku můžete stavět cesty pro auta, bagrovat, vysýpat a sypat,
-
ve vodě můžete vozit zvířátka po prkýnku, stříkat vodu do cíle, chytat bubliny,
-
z různých materiálů tvořit scénky nebo oblíbené příběhy.
Když máte doma více dětí, nebo pracujete s dítětem v kolektivu, pozvěte ke hře další dítě. Dejte jim prostor na paralelní hru – tedy hru vedle sebe, každý sám, ale ve stejné aktivitě. Je to skvělý první krůček ke společné hře.
Pokud byste ocenili podrobný návod, jak krok za krokem rozvíjet zájem dítěte o okolí, najdete ho v našem webináři
👉 První krok v rozvoji dítěte s autismem.

