S maminkou Marušky jsme se poprvé setkaly v našem Základním kurzu pro rodiny dětí se speciálními potřebami. Marušce byly 3 roky a následkem vrozeného genetického onemocnění měla opožděný psychomotorický vývoj a téměř nemluvila. Přečtěte si, jak probíhala cesta Marušky a jak se pomocí ABA principů úspěšně připravila na vstup do přípravné třídy.

Jak podpořit rozvoj dítěte s opožděným psychomotorickým vývojem

Každé dítě, nejenom z vrozenou genetickou vadou, je jiné. Často se ale již během prvních měsíců objeví opoždění vůči vrstevníkům. To byl také případ Marušky, která měla výrazně narušený vývoj. Jak se to projevovalo?

Ve 3 letech si neuměla samostatně hrát s hračkami.
S předměty pouze manipulovala a přenášela je z místa na místo.
Měla osvojených pouze několik slov, kterým rozuměla pouze nejbližší rodina.
Nejevila žádný zájem o spolupráci s druhými lidmi, což ztěžovalo jakékoli společné učení.

Jako u všech ostatních dětí i zde při učení vycházíme z motivace dítěte. Začátek intervence tedy vypadal úplně stejně jako u ostatních dětí – společně s maminkou jsme pátraly po tom, co by se Marušce líbilo, co by s námi chtěla sdílet, co by jí udělalo radost.

Objevení aktivit a předmětů, které by Marušku motivovaly ke spolupráci, bylo klíčové nejen pro rozvoj hry a řeči, ale také pro snadnou realizaci dalších cvičení, terapií, návštěv lékařů nebo například pobytů v lázních. Marušce se líbilo například foukání bublin, hra s kinetickým pískem a vodou. Zalíbení našla také v pohybových aktivitách, jako je například točení, houpání a schovávání.

Cesta Marušky a její maminky s ABA

Maminka Marušky si osvojila metodu párování, která je klíčová pro budování pozitivního vztahu mezi rodičem a dítětem během učení. Krok po kroku objevovala aktivity, které Marušku baví a přinášejí jí radost. Tyto společné chvíle vytvořily pevný základ pro další rozvoj dovedností, protože Maruška začala vnímat učení jako příjemnou součást každodenního života.

Rozvoj řeči

Jednou z prvních oblastí, na kterou se zaměřily, byla komunikace. Maruška se učila vyjadřovat, co chce a co jí není příjemné. Tento pokrok jí umožnil efektivně komunikovat nejen s maminkou, ale i s dalšími blízkými osobami.

Když Maruška zvládla základní komunikaci, začala trénovat použití řeči v různých situacích – například pojmenovávat věci kolem sebe, odpovídat na otázky, či sdílet své zážitky. Tento pokrok měl velký vliv na její každodenní život a přispěl k větší samostatnosti.

Než nastoupila do školy, mluvila již v jednoduchých větách. Naučila se vést krátký rozhovor, správně odpovídat na otázky a vyjádřit potřebu pomoci. Díky nabývající slovní zásobě byl pro ni čtený text smysluplný, což jí velmi usnadnilo osvojování čtení a dalších dovedností.

Rozvoj předškolních dovedností

Dva roky před vstupem do školy začala Maruška s maminkou pracovat na předškolních dovednostech, které byly klíčové pro její úspěch ve školním prostředí. Učení probíhalo nejen u stolu, ale také při praktických aktivitách, aby Maruška mohla nové znalosti snadno přenášet do reálných situací.

Maminka se soustředila na identifikaci dílčích dovedností, které již Maruška ovládala, a těch, kde potřebovala více podpory. Například skládání puzzlí bylo zpočátku velkou výzvou – zvládnout obrázek složený ze čtyř částí se zdálo nemožné. Postupné trénování s jednoduššími úkoly, jako byly dvoudílné puzzle, a vysoká motivace díky pravidelným úspěchům přinesly výsledky.

Maruška si osvojila nejen technické dovednosti, ale také schopnost překonávat překážky a učit se s radostí.

Nástup do školy

Příprava na školu byla zakončena přípravným ročníkem, který Marušce a její rodině poskytl potřebný čas a prostor pro dokončení přechodu na školní režim. Malý kolektiv vedený speciální pedagožkou a podpora asistentky pedagoga byly pro Marušku ideální kombinací.

Domácí behaviorální program se během této doby zaměřil na rozvoj samostatnosti při práci s výukovými materiály, orientaci na stránce a schopnost soustředit se na úlohy. Žetonový systém pomáhal udržovat motivaci i při náročnějších úkolech.

Maruška zvládla přechod do školy s jistotou a sebedůvěrou. Díky pečlivé přípravě, podpoře maminky a využití principů ABA se cítila dobře nejen ve škole, ale i ve společnosti svých vrstevníků.

Závěr

Příběh Marušky a její maminky ukazuje, jak důležitá je individuální příprava a pozitivní přístup k učení. Díky systematické práci a využití metod aplikované behaviorální analýzy se Maruška naučila nejen zvládat školní povinnosti, ale také budovat sebevědomí a radost z objevování světa. S tím nejlépe začínáme již u dětí předškolního věku.

Při práci podle principů ABA neusilujeme pouze o osvojení dovedností, ale také o vytvoření prostředí, které je plné porozumění, podpory a radosti z pokroků – malých i velkých. Maruška a její maminka jsou důkazem, že s trpělivostí a odhodláním lze dosáhnout velkých změn.